Buffalo

přidáno: 2. 11. 2012 4:29, autor: Marek Štván   [ aktualizováno 2. 11. 2012 4:52 ]

Ač téměř vyhuben, stále více se objevuje ve státních parcích a na farmách USA a Kanady. Jeho maso, s nízkým obsahem tuku je módní specialita, především v Evropě a Japonsku. Málokdo už ale dnes ví, jak se buffalo skutečně "lovil".

Indiáni většinou nepoužívali střelné zbraně, i když je už měli. Šípy se nemuseli kupovat a daly se použít i několikrát. Způsoby lovu byly od připlížení k osamělému kusu, až po splašení celého stáda tak, že se zvířata pobila pádem do rokle. Nejčastěji celý kmen uvedl stádo do pohybu a když běželo ve velkém kruhu, jezdci na jeho obvodu začali zvířata zabíjet. Kruh se zmenšoval a lov končil bu? vybitím všech zvířat, nebo když už jich měli dost. Pro prérijní indiány byl Buffalo zdrojem většiny životních potřeb.

Následek občanské války byla nezaměstanost a masové osidlování západu. Na založení dobytkářského statku bylo třeba mít hodně peněz. Obyčejný člověk většinou na zabrané půdě jen sázel budoucí úrodu, nebo pracoval u dobytkáře jako málo placený COW POKE. Tehdá měli zloději dobytka velmi krátký život. Pro mnohé usedlíky bylo požehnáním, když začala poptávka po bisoních kůžích, na kožešiny jako koberce, přehozy, těžké kožichy, výrobky z vlny a kůže na výrobu řemenů a obuvi. Chudý muž si konečně mohl poctivě vydělat na živobytí. Vše co potřeboval byla jen puška, kůň, mezek, vůz a pomocníci, co za podíl stahovali kůže. Profesionálním lovcům se tehdá říkalo Buffalo Runners.

Stejně jako indiáni, i běloši z počátku zabíjeli ze sedla běžícího koně. HORSE runners jeli tryskem vedle utíkajícího zvířete a na vzdálenost menší, než metr stříleli. Pro sílu bisoní lebky zásah mezi oči nebyl vždy úspěšným, i když právě pan Cody/Buffalo Bill tak získal svou pověst, když zásoboval masem stavbu železnice a za 18 měsíců zabil 4 280 kusů. Je záznam i o lovci, který zastřelil na dvanáct ran jedenáct bisonů reolvery. Perkusní Colt Dragoon 44.cal. byl dost silným na bisona a ideální na ochranu proti indiánům. Původní předovky byly po válce nahrazeny karabinami SPENCER se sedmi patronami v zásobníku a pověstnou puškou HENRY, která se svou ráží 44cal. stejně jako WINCHESTR model 1873 nebyla dost silná, na mohutné zvíře, ale zato měla 16 patron v zásobníku. Opakovací pušky byly účinné jen na minimální vzdálenost střelby ze sedla.

Spůsob lovu většiny profesionálů se nazýval STALK AND STAND. Lovec, řečený KILLER vybral stádo. V noci před lovem umístil své pomocníky s vozy blízko budoucí porážky a před rozedněním našel místo proti větru, 300m od stáda. První ranou úmyslně jen postřelil vůdčí krávu. Vzdálenost 300m byla proto, že vybrace zvuku výstřelů byla podobná hřmění bouřky a bisoni, ktří mají špatný zrak a sluch, výstřely ignorovali. Zvědaví bisoni, nervozní z pachu krve a bez svého vůdce, se začali motat kolem raněného kusu,. Lovec jich pak pohodlně postřílel tolik, co mohli jeho pomocníci ten den zpracovat na ploše menší než 50m. Dva sehraní SKINNERS dokázali zpracovat až 30 kusů deně a potřebovali pouze pytel ostrých nožů. Padlý kus byl otočen na záda. Kůže rozříznuta od krku přes břicho až k ocasu a v polovici nohou. Na hlavě končil řez ponecháním uší. Kůže pak byla stržena pomocí lana koněm. V letech 1871 až 1884, kdy porážka dosáhla vrcholu, byla mezi profesionály nejpopulárnější puškou jednoraná zadovka SHARPS. Původně v ráži 12.7mm byla ideální, ale zákluz výstřelu byl příliš brutálním. Po roce 1876 proto už většina lovců, včetně BUFFALO RUNNERS používala sice stále slavnou Sharps, ale s lehčím kalibrem 44 a 45 11.1mm a 11.43mm které byly přesné na vzdálenost NAD 640m. Patrony stály $1 za kus a v době, kdy za staženou kůži podle její kvality dostávali lovci mezi $2/$3 každý zbytečný výstřel snižoval citelně výdělek skupiny. Lovci, kteří strávili na pláních dlouhou dobu kupovali střely a přebíjeli patrony, aby ušetřili především místo ve vozech. Při střelbě z těžké pušky bylo nutné mít oporu. Střelecké hůlky, byly dva tvrdé pruty kolem 120cm dlouhé, svázané kousek od horního konce a delší stranou se před střelbou zasekly do země. Nosily se ve stejné ruce jako puška. Dalekohledy na puškách byly neoblíbené.

Na prérii, kde nikdy nepřestane fičet vítr je málo míst s vodou. Runners a jejich pomocníci, oblečeni do jelenic nebo těžkých kožichů, špinaví, zavšivení, trpící srabem, spali na holé zemi v dešti a sněhu. Pomocníci, zalepení krví, nejen páchli mršinou, ale byli vystaveni stejným parazitům a trapičům, jako bisoni které stahovali. V mnoha případech tak pracovali jen bývalí trestanci, kteří neměli jinou možnost obživy. Jen přežít nebylo snadné. Splašené stádo rozdupalo cokoliv v jeho cestě. Navíc indiáni jihozápadu byly vyhlášení svou neuvěřitelnou krutostí.

Jeden z runners ve svých pamětech tvrdí, že bylo běžným postřílet sto kusů z jedné posice a on údajně střílel přes 10 000 kusů ročně. Ověrěný rekord měl Thomas C. Nixon z Dodge City Kansas, který se v baru vsadil, že nikdo nedokáže postřílet víc buffalo než on. S procesím zvědavců našli velké stádo u Bluff Creek. Před svědky jich pak postřílel 120 během 40 minut čistého času. Rozpálil svou Sharps 45/90 tak, že pušku zničil. Módním "sportem" bylo střílet bizony z oken vlaků. Stovky buffalo byly deně zabity a nechány hnít vedle kolejí.

Komerční zabíjení začali indiáni. Pemican a kožešiny byly po r.1800 populární v Canadě. V USA byli sříleni např. jen pro jejich jazyky. Odhaduje se, že 2 miliony bisonů bylo zabito indiány pro "whiskey", což byl tehdá ředěný líh. Na Americké prérii žilo původně 75 až 100 milionů bisonů. Protože dospělí samci neměli kvalitní vlnu na zadcích, lovci zabíjeli jen krávy a mladé kusy. Když roku 1870 nestačila Argentina uspokojit světovou potřebu kůže, pouze zimní lov se rozšířil na celoroční vybíjení. Roku 1873, železnice zavedla do provozu chladírenské vozy s ledem. Poslední náklad kůží a masa opustil prérii roku 1884. Roku 1888 bylo v celých USA už jen 1300 kusů. Vybledlé kosti se zužitkovaly na hnojivo a miliony majestátních buffalo zmizely beze stop. Necelých 20 000 profesionálů tak změnilo nenávratně středozápad Ameriky. Nikdy v historii však nebyli lepší střelci, než Buffalo runners.

John Sadilek, Vancouver, B.C.

Comments