Černí medvědi

přidáno: 2. 11. 2012 4:33, autor: Marek Štván   [ aktualizováno 2. 11. 2012 4:52 ]

Pro nás místní představuje méďa tak trochu dilema v tom, jak je máme rádi. Máme s nimi spoustu zážitků. Fotografujeme je, jsme jimi okrádáni o dobroty a někteří je obdivujeme i v guláši, co se vaří s listy vavřínu, jalovcem a kyselou smetanou. Musím nerad přiznat existenci i těch, kteří guláš zničí mrkví a červeným vínem z Francie. Kamarády z Evropy a turisty odkudkoliv, které vozím do lesa, po prvním setkání především zajímá, kdo jí koho. V lese je definitivně nejnebezpečnějším tvorem člověk. Moudří medvědi to vědí. Na kontinentě Severní Ameriky jsou jich tři základní druhy. Nekříží se a reagují na člověka zcela odlišně. Polární medvěd je nejnebezpečnějším pro lidi, protože mají stejnou velikost a občas i barvu jako jejich základní potrava/tuleni. Nebudeme, ale tábořit na ledových krách a tak má "povídání" jsou jen o zbývajících dvou druzích, kteří jsou medvědi Černí a Hnědí.

Chlupatec, ktrému se u nás v lese nevyhnete, Ursus Americanus, neboli černý medvěd je notorický lupič, který nejí snad jen žulu. Absolutně nejraději má med. Často ví, co je konzerva i jak si s ní poradit. Až budete sbírat borůvky a na druhé straně keře bude mít někdo děsně chlupatou ruku, tak to je ON. Že se jmenuje černý, mu nevadí, aby nosil kožíšek v libovolné barvě od vzácně bílé, až do všech ostínů skořicové, hnědé a černé, s častou bílou skvrnou na spodní části krku. Trik, jak hledat medvěda v lese, je najít "spálený pařez" s ušima. Máte/li pušku, mé?a zdrhne. V případě pouhého fotografování / pózuje. Pak je vše podle loveckých předpisů, které oni pečlivě studují. Medvědí panímáma s mladými se nesmí lovit, což dobře ví. Když je v lese kravál, její mládež si hraje. Pouze medvěd starší než dva roky, a bez společnosti mladých, může být loven. Jsou nesmírně mazaní a s jediným životním cílem / být tlustý. Za extrémně vzácných okolností, vždy vyprovokován a nebo v sebeobraně, mé?a použije sílu i proti lidem. Co je agresivita, může znamenat v medvědí logice něco jiného než u nás. Po pohlavku od medvěda nemá kdokoliv sílu chodit. Černí medvědi se mezi sebou perou mlácením předními tlapami. Když v lese najdou cokoliv k jídlu, neváhají a hned to začnou jíst. Může to být ruksak s jídlem, který si medvěd našel, i když ho právě nesete na zádech. Mám kolegu, se kterým si ten, jinak krasavec, chvíli kutálel a kousek z něj i ukousl. Ve všech národních parcích Kanady se rozdávají brožůrky v mnoha jazycích, co a jak dělat, když se s medvědy setkáte. Osobně nosím všechny ty tiskoviny, ale pro případ, že zvířata nečtou dost pozorně i "velkorážové domlouvadlo". Chci Vám však medvědy předstravit.

Černý medvěd žije v mírném klimatickém pásmu na celém kontinentě Severní Ameriky. (podtržené je rozdíl mezi hnědými a černými medvědy). Pro první usedlíky byl prasátkem lesů. Jeho sádlo je nejlepší tuk pro pečení jemného cukroví. Ač loven, jejich počet v Kanadě pomalu stoupá. Normálně žijí 12 až 15 let. Medvědice se páří jen s jedním samcem a má nejčastěji dva nebo tři mladé každý druhý rok. Na zimní spánek si doupě nestaví, ale spokojí se s vývraty, jeskyněmi nebo i dutým stromem, kde zimu přečkává. I dospěláci lezou na stromy jako veverky, protože mají krátké drápy. Černý medvěd může být stejně velký jako malý grizzly. Jsou nohatí, mají dlouhou hlavu s "římským" nosem, nezaměnitelné stopy a rovný hřbet. S černými medvědy je spousta trampot. Jsou všežravci a je jich moc. Lidské jídlo je pro ně výživnější a pohodlnější k získání, než třeba vyhrabat mraveniště. Medvědi vědí, kde jim nikdo neublíží, termíny lovecké sezony i přesné hranice rezervací a parků. Například v parku Wells Gray, (Britská Columbie) znají medvědi hajné i auta, kterými jezdí. Jak je zahlédnou, přestanou žebrat jídlo od turistů a začnou způsobně pózovat nebo jíst dokonce i trávu. Každý můžeme dlouho povídat o tom, co jsme si navzájem s medvědy provedli. Když se černí medvědi chtějí přistěhovat k lidem a jejich jídlu, většinou si někdo stěžuje. Lesníci pak přivezou past, tedy kus veliké roury na podvozku s padacími dveřmi na jedné straně. Medvěda chytí a odvezou ho daleko. Potíž je v tom, že mé?ové mají svá území, a když je někde vypuštěn nový, má potíže s těmi, co už tam bydlí. Většinou se za pár dní vrátí odkud byl odvezen a skončí smutně. Protože jich je hodně, nejsou opředeni pověstmi jako vzácný a plachý grizzly. Ve Wells Gray (520 000 hektarů), je na 33 grizzly několik tisíc černých medvědů. Každý přijde rychle na to, že je les bezpečnější, než libovolné město kdekoliv na světě. V soutěži o snědení našich zásob medvědi dokáží divy. Je předpis, že se jídlo má věšet 4m vysoko a 2m od kmene stromu. Na experty v Yosemitském parku je předpis krátký. Co se stalo mě je, že majestátní medvědice poslala na větev výrostka. Ten ukousal provaz, na kterém visel ruksak s jídlem a mne, i s šutrem v ruce, pak držela parta Američanů, že prý jsem u mé?ů na návštěvě a nesmím je ani bacit. Ti zločinci v klidu povečeřeli mé zásoby na tři dny, včetně zubní pasty, a spokojeně odešli. Tři dny jsem pak jedl zdravé horolezecké nedobrosti, které jsem dostal...... Bez medvědů a jejich mrňousů by u nás v lese bylo děsně prázdno.

John Sadílek, Vancouver, B.C.

Comments