Chilkoot Pass

přidáno: 2. 11. 2012 4:38, autor: Marek Štván   [ aktualizováno 2. 11. 2012 4:49 ]

Jihozápadní pobřeží Aljašky je stěna nebetyčných hor, které rostou přímo z vody Pacifického oceánu, přes které byla do příchodu bělochů jen jedna cesta do vnitrozemí. 1140 m vysoký Chikootský průsmyk má před vrcholem 35o stoupání a je volně přístupný jen čtyři měsíce. Zbytek roku na něm dosahuje vrstva sněhu a ledu až 22m. Dole, na konci kanálu Lynn, sídlí indiánský kmen Chilkat. Tehdá třem tisícům rybářů s mongolskými rysy obličeje zajišťoval "Grease Trail" monopol výnosného obchodu s vnitrozemím. Rybí tuk ( používal se na svícení a jako delikatesa na dochucování hotových jídel ) byl hlavním předmětem obchodu s lesními indiány vnitrozemí. Roku 1852 dokázali Chilkat indiáni vypudit "ze svého obchodního území" i mocnou společnost Hudsonova zálivu tím, že vypálili obchodní stanici Ft. Selkirk na Yukonu. První běloch, kterému se povedlo projít žárlivě hlídaným průsmykem byl George Holt, který pak v Sitce ukazoval dva zlaté nugety a vyprávěl o své vidině bohatství horního povodí Yukonu. Öeky, která pramení 24 km od pobřeží Pacifiku, ale ústí do něj až po 3000 km, deltou širokou více než 100 km. George Holt který nikdy zlato nenašel byl později zavražděn indiány Chettyna v západním vnitrozemí Aljašky. Roku 1878 připlul Lynn kanálem do nynějšího Deya /čti Dají/ americký dělový člun s dvaceti zlatokopy. Několik kulometných dávek z lodního gattlingu, byť do vzduchu, otevřelo průsmyk pro bělochy. Indiáni, kteří průsmyk dříve blokovali si v něm začali vydělávat jako nosiči a při zlaté horečce na Klondike nosili až 200 lb těžké náklady za cenu $1/lb. Mnozí, aniž by vkročili na zlatá pole, se tak stali zámožnými.

Přes Chilkoot Pass vedla nejkratší cesta k jezeru Bennett, kde pokračovala po vodě jezer a Yukonu do Dawson City. Na kanadské straně hranice Severozápadní královská kanadská jizdní policie NWRCMP vyžadovala, aby zlatokopové měli s sebou roční zásobu potravin. Přibližně 520 kg potravin a zbytek výstroje do hmotnosti cca jedné tuny muselo být vyneseno přes průsmyk na zádech. Obyčejný "zlatokop" postupně přenášel své vybavení (outfitt) po 30 kg 8 km. Dostat outfit z Deya k jezeru Bennett tak bylo nejméně třicet zpátečních cest. Celkem kolem 4OOO km, z čehož polovina byla s těžkým nákladem. Nejstrmější úsek, mezi Scales (váhami) a vrcholem průsmyku, představoval 40 výstupů pro každého z 18 000 lidí, kteří ho přešli ještě před instalováním (až pěti) lanovek. Na zádech byly přeneseny i piáno a skládací parník. Kana?ané účtovali na předepsanné vybavení vysoké clo. Ve snaze ušetřit kolem 150 $, přišlo mnoho lidí o život při přechodu okolních hor na ledovcích.

Průsmykem prošli nejrůznější lidé. Dobrodruzi, drsní muži , obchodníci, manželky misionářů, i pohledná "slečna", jen se svým úsměvem a banjem. Produktivní místa na "potocích" však byla už dávno zabraná a většině zlatokopů nezbylo, než pracovat za plat, nebo podíl pro jiné. Byli i ti, kteří se hned vrátili. Zlatá horečka v roce 1897 a cesta na Klondike byla největším dobrodružství jejich života. Je obtížné porovnat vynaložené úsilí našich předků s tím, jak nynější turisté s nejmodernějším vybavením jdou "na lehko" v jejich stopách. Chilkoot pass je chráněné památkové zemí UNESCO a kouzlo výstupu je v tom, že bez ohledu na kvalitu a váhu výstroje každý poznáme svou mez fyzických schopností, znalostí a vůle. Stejně jako před sto lety, kdy miliony lidí z celého světa snily o rýžovištích na Klondike, i nyní je jen malá "společnost" těch, kdo k nim šli, a na dně pánve našli SVÉ zlato. Cesta průsmykem je klenot ve sbírce zážitků. 
Druhý přechod hor je přes White Pass (Bílý průsmyk), místo proslulé Stezky mrtvého koně, úzkokolejné železnice a nyní i silnice, vycházející z města Skagway do Whitehorse.

John Sadilek, Vancouver, B.C.

Comments