Den 2. Joshua Tree National Park
Z terminálu jsme se dostali celkem rychle díky tomu, že jsme měli každý jen příruční zavazadlo. Hned u východu jsme našli zastávku shuttle busů do jednotlivých půjčoven. Autobus s logem Budget přijel snad až jako poslední, takže jsem při čekání pročítal nápisy na ostatních shuttle a sledoval, kolik různých půjčoven na LAX funguje. Jak si jistě umíte představit, byli jsme v pupku světa, takže jich bylo opravdu hodně.
V půjčovně na nás byli připraveni a díky noční hodině jsme byli odbaveni bez fronty. Vyžádali si pas, řidičák a kreditní kartu. Obratný obchodník nám ještě prodal plné pojištění auta, takže se celková cena zvýšila na 949,16 $. Tuto částku mi půjčovna zablokovala na kreditní kartě s tím, že bude stržena až při vrácení auta. Auto se vrací s plnou nádrží. S výjimkou autopůjčovny přijímali všude jinde platby debetní kartou. Měl jsem na podúčtu uložené dolary, takže to pro mě bylo výhodnější – vyhnul jsem se nevýhodným konverzím z korun na dolary. Kreditní karty jsem po zbytek cesty použil už jen několikrát. Druhou, záložní, jsem vyzkoušel jen proto, abych si ověřil, že bude v případě potřeby v USA funkční.
Ani si nepamatuji, jestli v půjčovně chtěli vidět mezinárodní řidičák, nebo jim stačil český. Zeptali se ještě, jestli máme požadavek na barvu auta. Protože mezi nabízenými byla moje oblíbená červená, za pár minut jsme už s klíči a dokumenty hledali na parkovišti červený Escape. Auto bylo čisté, jediný problém byla špína na plastových prazích dveří – někdo před námi ho zřejmě projel prachem a pískem pouště, což se těžko čistí.
Celou dobu před cestou jsem řešil, co budeme dělat, když přiletíme do L.A. pozdě v noci. Jestli hledat motel na přespání, nebo jet rovnou do Joshua Tree Parku. Zpoždění při příletu, natěšení ze snadného půjčení auta a adrenalin z prvních momentů v Americe rozhodly za nás. Měli jsme plnou nádrž, zapnuli navigaci v mobilu a začali hledat cestu ven z L.A. směrem na Joshua Tree Park. Ve změti dálnic s mnoha pruhy, které byly tou dobou téměř prázdné, jsme trochu náhodou našli správnou cestu do města Yucca Valley – začátečnické štěstí.
Cestou jsme se zastavili v městě Corona u McDonald’s (16,97 $ za drive‑in pro dva). Po příjezdu do Yucca Valley byla stále tma a únava už byla na hranici bezpečného řízení, takže jsme zaparkovali za pumpou Valero na přilehlém parkovišti a usnuli na sklopených sedadlech. Díky svítání a pásmové nemoci jsme se ale brzy probudili. Pokračovali jsme městem, zastavili u pumpy Shell na dotankování (21,26 $) a zeptali se obsluhy, jestli prodávají SIM karty a kde je nejbližší supermarket. Walmart byl velmi blízko, takže hned po otevření, kolem 7:00, jsme nakoupili velký balík PET lahví s vodou a první zásoby jídla (8,07 $). Všechno bylo přesně tak, jak jsme doma slyšeli – ceny byly podobné nebo jen mírně vyšší než v Čechách a daň se připočítává až u pokladny. Za vyšší ceny jsme ale dostali obrovská balení, která se snad ani nedají na jedno posezení sníst nebo vypít. Samotný Walmart v tak malém městečku byl obrovský, snad jako pražské Makro ve Stodůlkách.
Ve Walmartu jsem v oddělení elektro koupil SIM kartu AT&T (10,74 $), kterou jsem na parkovišti v autě hned aktivoval. Doma jsem plánoval, že ji koupím už při transferu na letišti nebo později u první pumpy, ale tak to v USA moc nefunguje. Za aktivaci přes automatickou hlasovou asistentku jsem zaplatil debetní kartou 65 $ za měsíční program s velkým nebo neomezeným datovým limitem. Hovory jsme neplánovali, takže jsem jejich cenu neřešil. Mobil s touto SIM jsme používali pro navigaci a jako Wi‑Fi hotspot v autě.
Na cestě jsme zjistili, že mimo města a hlavní tahy není na jihozápadě vůbec jisté, že si zavoláte. Karta AT&T často ukazovala žádný signál nebo jen jeden dílek, přes který data moc nefungovala. V tom byly lepší moje české SIM, hlavně ta od Vodafone v iPhonu, protože si mobil mohl vybrat, do sítě kterého operátora se v roamingu připojí. To bylo použitelné jen pro nouzové volání, ale nepoužitelné pro data. Před odletem jsem si pohlídal, že mám zablokovaný datový roaming jak v mobilu, tak u operátora.
Další cesta už vedla nad město do hor, protože Joshua Tree Park leží – stejně jako mnoho dalších míst na naší trase – ve vyšší nadmořské výšce. Celá naše cesta v tomto ohledu vedla přes extrémy. Ať už nadmořské výšky, které hravě předčily Sněžku a dokonce i Gerlach, nebo naopak Death Valley, kde jsme se dostali pod úroveň moře.
