V minulosti žil na západní části prérie, ve Skalistých horách a na Západním pobřeží od dnešního Mexico City až k Polárnímu kruhu. V přírodě neměl nepřátele. Zbraně Indiánů ho nedokázaly přemoci. Byl uctíván. Masky, drápy i kůže jsou dodnes používány při indiánských obřadech a tancích. Tento „král“ mezi zvířaty kontinentu Severní Ameriky začal být loven teprve po příchodu bělochů na Divoký západ (v té době celé území na západ od řeky Missouri). Běloši s jejich zadovkami Sharps (ráže 12,7 mm) byli pro medvědy smrtelným nebezpečím.
Roku 1848 přivezlo 5 profesionálních lovců do Fort Sutter (původně nejjižnější ruská pevnost v nynějším Sacramentu, Kalifornie) 700 kůží z grizzly, které ulovili za jeden rok. Mexičtí kovbojové vaqueros chytali ve španělské Kalifornii medvědy lasy pro tehdy populární zápasy s jinými zvířaty (nejčastěji býky) v arénách.
Vybíjení grizzly ve velkém začalo až s rozvojem dobytkářství. Kolem roku 1870 bylo v provincii Tejas (nynější Texas) necelých 100 000 kusů dobytka. Za pouhých třicet let (po válce mezi Mexikem a Spojenými státy) měl stát Texas již přes 3,5 milionu kusů hovězího dobytka. Dobytkáři medvědy trávili, chytali do pastí, stříleli a štvali cvičenými psy.
Lidé začali jíst medvědí maso až v hornickém táboře El Dorado roku 1849. Za libru masa tehdy zlatokopové platili ½ dolaru a o rok později se medvědí steaky servírovaly jako specialita i v San Franciscu. Poslední grizzly byl zabit v Texasu v roce 1890 a v Kalifornii roku 1894. Při sčítání grizzly v roce 1952 žilo ve Spojených státech (mimo Aljašky) 1 208 kusů, ale v 1959 už jen 850. Odstřel je nyní přísně regulován a vidět plachého grizzly ve volné přírodě (mimo Aljašku) je velmi vzácné.
Film National Geographic o grizzly při lovu lososů je z rezervace na řece McNeil River na Aljašce. Tam ozbrojení hajní vodí k nízkým vodopádům během tahu lososů až 20 diváků denně. Šťastlivci jsou každoročně vylosováni z několika tisíc zájemců.
V Denali National Parku, kam vozím turisty, jsou grizzly jednou z hlavních atrakcí. Cestovat parkem jde pouze autobusem nebo pěšky. Návštěvníci mohou vidět a fotografovat medvědy ze zavřených autobusů. Nepočetní sportovci, kteří jdou parkem pěšky, vědí o nebezpečí a nařízeních pro zacházení s potravinami. Táboří na místech známých tím, že se jim medvědi vyhýbají. Grizzly lidskou přítomnost v parku ignorují.
Vidět divokou zvěř a pohádkovou přírodu severozápadu je neodolatelným magnetem pro stále více návštěvníků z celého světa. Ani jakkoliv nestoudné ceny neodrazují rostoucí zástupy turistů (pouze 25 % z nich je na severu poprvé) od hledání míst, která zatím ostatní neobjevili.
O grizzly je napsáno mnoho knih. Roztomilý je pravdivý příběh o farmáři, který našel osiřelá mláďata, odvezl je domů a odchoval. Po čtyřech letech byli jeho miláčci příliš velcí pro život na farmě. Odvezl je daleko do lesa a pustil na svobodu. Do novin je všechny dostalo to, že medvědi byli doma o osm hodin dříve než dobrák farmář, který jel autem.
Divoký západ měl nejen vyhlášené pistolníky a desperados, ale i slavné medvědy. Na hlavu Bloody Paws z Wyomingu, který pobil hodně dobytka a byl minimálně třikrát postřelen, byla vypsána vysoká odměna, stejně jako na Red Robber z Utahu, který měl v zádech zarostlý hrot šípu, mnoho jizev od kulí a úspěšně mordoval lovce. Postřelený grizzly většinou útočí. Zatím jsem neslyšel o nikom, kdo měl čas na grizzly vystřelit druhou mířenou ránu.
Medvěd hnědý, latinsky Ursus arctos, je jméno druhu, nikoliv popis barvy. Nejznámějším z nich je grizzly. Na pobřeží Aljašky a Britské Kolumbie je pro ně ideální množství potravy (tuleni, lvouni, lososi a šťavnatá vegetace). Medvědům tu prostě nestojí za námahu prát se o nějakou metrovou rybičku.
Podle místa výskytu se jim říká Brown Grizzly, Big Brown, Alaska Brown Bear, pověstný Kodiak a další. Dospělý Kodiak, který je z nich největším, váží mezi 450–540 kg a měří od nosu ke konci ocásku kolem 270 cm. Když se postaví na zadní, může být vysoký přes 3 metry.
Grizzly miluje otevřené travnaté pláně a hory. Pozná se podle výrazného hrbu a tvaru hlavy se špičatým nosem. Stopy jsou nezaměnitelné a drápy předních tlap (běžně přes 11 cm) jsou viditelné i z dálky. Dospělý grizzly neleze na stromy.
Časté jméno Silvertip (stříbrňák) je jim dáváno podle barvy srsti. Její podsada je černá a konce pesíků šedé až bílé. Kožich má stříbřitý odstín. Plodnost samic je podstatně menší než u černých medvědů.
S postupem civilizace se prostor, který potřebují ke své existenci, stále zmenšuje. Mimo parků a rezervací jsou velice plaší. Pokud jsou vidět, je to málokdy za plného světla. I dospělí si dovedou hrát. Plavou jen tak pro radost. Viděl jsem samici s medvíďaty, jak se asi hodinu klouzali na zasněžené stráni.
Některé medvědice mají mladé už ve svém čtvrtém roce. Oplodněny jsou přibližně v červnu (pouze ty, které mají odchované mladé), většinou více než jedním samcem. Podle klimatických podmínek a místa, kde žijí, zalézají do svých doupat v době mezi říjnem a koncem listopadu, před první větší vánicí.
Doupata vyhrabávají na severní straně příkré stráně, často pod kořeny velkého stromu. Stejné doupě používají řadu let. Samci jdou spát později a jinam. Zimní spánek není hibernace.
Pro lékaře je hlavolamem, jak medvěd, aniž sníží tělesnou teplotu, dokáže zpomalit dýchání. Jejich organismus nemá nutnost vyměšovat. Je normální, že během zimy vylezou z doupěte a patřičně se protáhnou.
Po dobu zimního spánku nepijí, nejedí a jsou zcela závislí na svém tuku, o který přijdou až po probuzení na jaře, kdy nemají dostatek potravy.
Prakticky neviditelná oplodněná vajíčka „čekají“ na zimní spánek samice a začnou se dělit až po jejím zalehnutí. Pokud není zdravá nebo dost tlustá, potratí.
Mladí se narodí téměř spící samici v lednu až únoru. Jsou slepí, mají kratičkou šedou srst a váží přibližně 450 g. Mléko, které pijí, je tučnější a několikanásobně bohatší na minerální látky a vitamíny než kravské. Aby vyměšovali, musí jim medvědice olizovat zadečky.
Když mladí vylezou z doupěte, váží zhruba 3,6 kg. Nohatých krasavců je rázem plná stráň. Medvědice je přísná matka. Nespustí mladé z očí a trestá je pohlavkem, až se kutálejí, nebo šťouchnutím nosem. Dorozumívají se hlasem a pohyby.
Malí vědí, kdy musí na strom, a tam, pokud se opravdu nebojí, dělají náramný kravál. Je radost vidět, jak si dovedou na větvi udělat pohodlí.
Někdy se stane, že samci mladé zabijí. Proč, o tom jsou jen dohady.
V opravdu velmi vzácných situacích se sejde větší množství dospělých medvědů a mláďat. Bylo nafilmováno, že větší samec uvolnil své lepší rybářské místo menší samici s mladými.
Když medvědi nastaví bok, odvrátí nebo skloní hlavu, dávají tím znamení, že se nechtějí prát. Když se perou, používají zuby. Ve vzácných případech útoku na lidi se jim většinou snaží ukousnout dolní část obličeje.
Mají svá teritoria, kde žijí celý život. Hnědý medvěd a jeho podskupina grizzly je technicky masožravec. Vývojem se však jeho strava změnila na 80 % rostlin a někde jsou už úplní vegetariáni.
V Yellowstonském národním parku olizují z kamenů průsmyku migrující můry po kilogramech a žerou semínka ze šišek jednoho druhu stromu. Když táhnou lososi, jsou absolutně všichni medvědi na rybách. Z lososa mají nejraději vnitřnosti, tučnou kůži a vrchní část hlavy s mozkem a očima.
Tlapy jsou spíš lopaty na kopání než na chytání čehokoliv. Mají v nich báječný cit a umí vytlačit z ryby třeba jen tučné jikry.
Grizzly je povahou dobrák a lenoch. Dokáže uběhnout 50 m za tři vteřiny a v obtížném terénu mu neuteče ani kůň. Dává přednost „páchnoucímu“ masu. Jen velmi vzácně žere lidské maso.
Vidí stejně jako člověk, ale především se spoléhá na svůj báječný čich. Slavný výrok experta je: „Když medvěd navětří, ví i jakou barvu měly svatební šaty vaší babičky.“
Postoj na zadních nohách není znamením agresivity, ale jen to, že se chce lépe podívat. Informační tiskoviny v národních parcích podrobně popisují, jak se máte chovat a zacházet s jídlem v místech, kde jsou medvědi.
Osvědčenou obranou jsou zvuk klaksonu na stlačený plyn a povolené druhy obranných sprejů… pokud je čas na jejich použití.
Žertovné doporučení experta a biologa Adolfa Murie na nejbezpečnější způsob cestování v místech, kde se grizzly vyskytuje, je: „jít s někým, kdo utíká pomaleji“.
Místo, kde došlo k největšímu množství úrazů zapříčiněných grizzly, je v Montaně (Glacier národní park), kam jezdí každý rok několik milionů návštěvníků. Během 80. let tam ze 150 úmrtí zavinili grizzly jen šest.
Prapředkové medvědů byli menší dravci. Nynější medvědi jsou (s výjimkou polárních) převážně býložravci. Vzhledem ke snadné dostupnosti rostlinné potravy jsou podstatně větší.
Z hnědých medvědů, s jediným poddruhem Middendorffi žijícím na třech ostrovech Aljašky (Kodiak, Afognak a Shuyak), je grizzly nejznámějším. V horách, kde žijí, není občas dost potravy. Proto se evolucí přizpůsobili (tvarem hlavy, tlap a zubů) pro vyhrabávání kořenů a hlíz.
Na otevřených pláních hor, bez možnosti úkrytu pro mladé, jsou medvědice vždycky nebezpečné a nikdy nespustí potomky z očí. Síla člověka je prý srovnatelná se silou šestiměsíčního mláděte.
Když se grizzly pere s ostatními medvědy, jeho zbraní jsou zuby. Asi proto ve vzácném případě napadení člověka útočí na jeho obličej, hlavu a krk. Když se člověk nehýbe, většinou o něj ztratí zájem a odejde. Nevychovaný pes může být pro majitele osudným. Okamžikem, kdy cokoliv před grizzly utíká, změní se to v zajímavou kořist. Hysterický pes pak hledá záchranu u svého pána, na kterého navede útočícího medvěda. Grizzly nejen jedním kousnutím snadno zabije dospělého býka, ale odnese ho lehce i stovky metrů daleko. V situaci, kde by černý medvěd někoho jen škrábnul, grizzly mu ukousne celý obličej.
Oba druhy medvědů jsou pověstné „blafováním“, kdy předstírají různé stupně agresivity, ale ke kontaktu dojde jen málokdy. Když libovolný medvěd zraní nebo dokonce zabije lidi, je to novinářskou senzací a medvěd je bez výjimky zastřelen. Pitva potvrdí, jestli jde o skutečného viníka, a celý případ je odborně vyšetřován. Někteří lidé tvrdí, že k životu potřebujeme dinosaury, stejně jako grizzly a podobně nebezpečná zvířata, která omezují naši bezpečnost v přírodě. Vzhledem k množství návštěvníků v národních parcích je pro hajné praktičtější vychovávat medvědy.
Medvědi mají podobný zažívací systém jako člověk. Lidské jídlo je pro ně mnohem snadněji stravitelné a výživnější. Na Aljašce jim biologové a hajní postříkali nos obranným sprejem nebo je stříleli do zadku nejmenšími ptačími broky, aby se začali vyhýbat lidem. Bylo to bolestivé, ale nedošlo ke zranění. Jinde je krmili chemicky „upraveným“ žrádlem ve snaze odnaučit je žebrat.
Na rozdíl od grizzly žijí černí medvědi výhradně v lesích. Neagresivní, zvědaví „loupežníci“ jsou v loveckých předpisech zařazeni do kategorie zvěře střední velikosti, která v určitých případech zásahu umře (stejně jako lidé) následkem šoku. Mají nejen své podivíny, ale i přenáramnou sílu a vynikající paměť. Rychle se naučili žít v okolí lidí a dospělí jedinci znají lovecké předpisy lépe než kdejaký hajný.
Na kontinentě je jich přibližně půl milionu. Například ve státě New York, kde žije kolem 4 100 kusů a lidé strávili nejméně 77 milionů „turistických dnů“ ve stejném prostředí s medvědy, se přihodily během 20 let pouze tři lehká zranění. V případě skutečného napadení černým medvědem je pro něj člověk úlovkem a začne být ihned konzumován. Jedinou obranou je maximální agresivita, která obvykle útok medvěda zastaví.
Když dojde k úrazu, většinou jsou vinni lidé nebo zatím ještě hloupí medvědí výrostci. Dospěláci znají nejen hajné v parcích, ale i jejich auta. Dovedou se patřičně chovat a je obdivuhodné, co si nechají od lidí líbit. Tam, kde jsou loveni, mají pudovou hrůzu z lidí a zásadně se jim vyhýbají.
V přírodě se druhy nekříží, ale v zajetí byly případy, že měly společné mladé. Oba druhy s oblibou jedí květy pampelišek, žaludy, bukvice a bobule. Grizzly dokáže tloustnout až přes půl kilogramu denně.
Při jejich lovu je nejlepší zásah první ranou na kost lopatky (nejtěžším možným projektilem), který zvíře chvilkově ochromí. Medvěd se začne točit. Záložní střelec má pak možnost další rány, která by měla být smrtelná. I perfektně střelený má dostatek adrenalinu, aby mu hned nedošlo, že je vlastně mrtvý. Podle statistiky na Yukonu každý čtvrtý lovcům uteče.
Kdo střílí v sebeobraně, musí být schopen zabít grizzlyho, který se na něj řítí jako buldozer (většinou hustým roštím) rychlostí až 13,4 metrů za sekundu, na velice krátkou vzdálenost. Biologové (pokud nosí zbraně) dávají přednost nejkratší těžké brokovnici „pumpě“ s náboji BB/slug.
Návody, jak se chovat při útoku grizzly, rozdávané v národních parcích, končí „uklidňující“ radou: schoulit se do fetální pozice s rukama chránícími zátylek, naprostou nehybnost a zásadně neutíkat.
Nejrozšířenější prevence proti setkání s libovolnými zvířaty v divočině je rolnička nošená na tkaničce boty. Je nutné skutečné dodržování všech předpisů, především o zacházení s potravinami. Možnost mít nehodu s medvědy je menší než vyhrát v loterii, ale i to se občas někomu podaří.
John Sadilek, Vancouver, B.C.
