Aljaška

Většina našich hostů v Kanadě chce vidět Aljašku a vyrýžovat tolik zlata, aby měli alespoň na letenku zpátky. Nejlepší způsob je jet jednu opravdu nádhernou cestu na palubě lodi (levná State Ferry, kde se dá spát ve stanu na palubě) ze Seattle nebo Bellinghamu v USA s tím, ze se použije vlak a autobus, nebo pronajme auto až na Aljašce. Druhy směr cesty je letadlem nebo autobusem. Místo pro auto nebo kajuta na lodi se musí objednat minimálně půl roku dopředu a je drahé. Pěší cestující ale většinou nemá potíž se získáním místa na lodi. Cena je podle doby cesty, kolem 100 USD/osoba. Pozor, pronajmout auto lze pouze na kreditní kartu a musí se vrátit na stejné místo. Autostop není populární. Pro normální turisty je na Aljašce nejběžnější, půl roku předem objednat karavan v Anchorage. Ceny jsou podle firem druhu a počtu míst ve vozidle, většinou přes 200 USD/den + kilometráž a pojištění, které je opět rozdílné podle firem. Benzín není v ceně. V roce 1997 bylo výhodnější pronajímat auta v USA než v Kanadě. Dejte pozor na dlouhou řadu omezení, jemný tisk smlouvy a okolnosti pojištění, které mohou drasticky zvýšit náklady za půjčení vozidla. Zkoušet půjčení karavanu přímo na místě je "neobvyklé". Na Aljašce se dá dostat na většinu turisticky zajímavých míst veřejnou dopravou (spojení může být jednou denně, nebo i méně často). Do Denali National Parku je jednorázové vstupné a paušální poplatek za autobus byl 30 USD/osoba, který je jediný způsob dopravy v parku. Nákup zásob není problém s tím, že jde z parku vyjet na nákup a vrátit se předplaceným autobusem. Tábořiště musí byt zamluvena a platí se podle místa a poctu dní (14 USD/místo, max. 3 lidi). Park je jedno z nejnavštěvovanějších míst Aljašky a měli by jste v něm strávit maximum vašeho času. V krátké sezóně ho navštěvují davy turistů, které jsou naštěstí omezeny na vzdálenost od jejich autobusů. Volně tábořit lze, ale musíte mít speciální povolení. V parku nejsou pro Evropana obvykle, libovolně značené turistické stezky mimo hlavní cestu. Je zaručené, že někde uvidíte grizzly a další zvěř. Nehody se stávají, ale jsou vzácné. Pro táborníky existuje dlouhá řada nařízení. Je běžné, i mimo špičku sezóny, stát fronty na cokoliv a čekat před parkem řadu dní na místo pro táboření v parku.

Portage Glacier je kousek od Anchorage, kde nakupte zásoby. Dostat se k němu není problém. Prince William Sound Glacier je světoznámý stěnami ledu, které se řítí do mořské vody zálivu. Státní převoz mezi Whittier a Valdez se úmyslně vychyluje na své cestě od pobřeží, aby neposkytl vyhlídku na ledovce a konkuroval místním podnikatelům. Vyhlídkové lodi jde najmout v Anchorage a levněji ve Valdez, kam vede z Anchorage dobra cesta s báječnými vyhlídkami. Glacier Bay je nejlevnější vidět ze soukromého letadla startujícího ve Skagway. Záliv je přístupný prakticky jen z vyhlídkové nebo hotelové lodi.

White Pass, známý jako "stezka mrtvého koně" je přístupová cesta z Whitehorse do Skagway, kde jede autobus nádhernými horami. Chilcoot Pass je nyní mezinárodním parkem. Cesta začíná 12 km od Skagway z vesnicky Deya, kam autobus nejezdil. Jde ho jít od Deya a zpátky za tři dny tak, ze první a třetí den jdete převážně po rovině. Průsmyk nahoru a zpátky se dá jít jako jednodenní výlet. Počasí je obvykle špatné. Na cestě je pouze pitná voda. Dřevo kolem tábořišť je dokonale vysbíráno. Na to mít ohníček, nebo si usušit věci v kamnech útulku, je třeba mít lehkou pilu. Dejte pozor na váhu nákladu. Nejčastější chyba našich hostů je, že chtějí vidět všechno. Spočítejte si kilometry cesty a nutny čas na její projetí. Jistě vás překvapí, že za kratičkou dovolenou, pokud vše funguje, strávíte neskutečné množství času v nějakém vozidle. Na Aljašce hodně prší a je nejdražším místem v USA. Bez předchozí znalosti historie však budete mít jen poloviční zážitky z cesty.

Klasicky okruh severozápadem B.C. s cestou po Cassiar a Alaska Highway, je doporučován i státní turistickou agenturou. V Meziadin Lake na Cassiar Higway je odbočka na západ do Stewart a Hyder Alaska. Relativně malí zajížďka je vyvážena nejkrásnější scenérií z celého okruhu. Projedete pobřežními horami kolem Bear Glacier, který končí téměř u asfaltu silnice a je nejlépe fotografovat ráno, nebo pozdě odpoledne. Ve Stewart jsou veřejné sprchy. Kousek od města je vesnice Hyder s U.S. cenami za cigarety a alkohol. Hranice je prakticky otevřená s tím, že celník je k sehnání jen v určitou dobu, aby hosté dostali to správné razítko do pasu. Po prašné cestě projedete několik kilometrů Aljaškou kolem třecích kanálů pro lososy a vrátíte se opět do Kanady. Cesta prudce stoupá, ale je přístupná libovolnému vozidlu. Uvidíte řadu aktivních a uzavřených dolů na měď a zlato. Vše končí na druhé straně, nyní už nepoužívaného 1 km dlouhého silničního tunelu, otevřeným údolím se sedmi ledovci a dolem Grand Duke. Důl se stovkami kilometry podzemních tunelů je uzavřen. Velká část cesty vede po srázu několik set metru nad Salmon Glacier. Budete mít leteckou vyhlídku z alpských luk na místo, které nemá konkurenci kdekoliv, včetně Aljašky. Plánujte si celý den na vychutnání toho snad nejlepšího, co v Kanadě uvidíte. Místo je mimo trasy davů turistů asi jen proto, že půjčovny karavanů a aut omezují používat jejich vozidla na prašných cestách a mimo území Kanady. Cestou zpátky se zastavte v Hyder a nechte se Hyderizovat, pokud starý hornicky rituál stále ještě existuje. I když vás v baru odmítnou, uvidíte po zdech tisíce dolarů, kterými horníci vytapetovali zdi. Prý, aby měli na poslední drink. Platné bankovky jsou podepsány a místo je pověstným. V baru nechají cizince lepit jejich podepsané exotické bankovky na další místa. Hyder ma dlouhou a barvitou historii, ale tu snad znáte, nebo se dozvíte na místě.

John Sadilek, Vancouver, B.C.